Když jsem psala o své zbytečkové misi a o tom, jak se potřebuji zbavit nánosu zbytečného materiálu na mém stole, Verča mě pobídla, abych tedy ten svůj stůl ukázala... Netušila, o co žádá!!! Ale pro srandu jsem se rozhodla vyhovět. Jen vás prosím - neberte si ze mě příklad.

Jsem šťastná, že občas stihnu usednout a něco vyrobit, bohužel na úklid už potom nezbývá čas. Navíc mám jednu malou vadu - když tvořím, neumím si natisknout nebo naembossovat jeden obrázek, vyrazit raznicí jedno malé srdíčko (když už to mám v ruce, že...?), vyndat jednu malou kytičku a buď ji použít, nebo uklidit. Já potřebuji na každém přání vyzkoušet téměř vše, co mám v dosahu. Jenže to přiložím, zjistím, že tudy cesta nevede a odložím... Kamkoliv. Neumím věci vracet na své místo. Nejen u tvoření, ale celkově. Dá se říct, že s tímto bojuji už odmalička. V našem mini bytě máme všechno všude. Z nedostatku místa vlastně žádná věc nemá své řádné místo. Nebo možná má, ale kdo by ho hledal :-) Věci odkládám tam, kde zrovna nějaké místo je.

No a mezitím sním... o své nové pracovně, ve které bude tooolik místa, že všechen materiál bude úhledně uložený ve svých snadno přístupných krabičkách, že nebudu muset přerovnat úplně vše pokaždé, když se budu chtít k něčemu konkrétnímu dostat. Sním o stole, na kterém budu moct fotit tutoriály bez toho, aby vás rozptylovalo pozadí (které je na mých fotkách skoro až v popředí a NEJDE oříznout!) a především sním o tom, že NEBUDU líná v té krásné pracovně vracet věci na své místo. Tak snad se z toho snu hned tak nevzbudím... Já už opravdu čekám spíš na to, až se probudím DO toho snu. Realitou by se mohl stát začátkem března, tak nezbývá, než věřit :-)

A prosím...zachovejte mi přízeň i přes to, co právě vidíte :-) Bude líp!!!

(P.S. Mám dojem, že do Velikonoc budu muset udělat ještě pár vánočních přání... vidíte ty baňky?)